Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí mladí přátelé,
těší mě, že mohu dnes být s vámi tady v Darlinghurst, a srdečně zdravím všechny účastníky programu ?Alive?, jakož i personál, který jej vede. Modlím se, abyste se mohli nadále všichni těšit podpoře, kterou zajišťuje Social Services arcidiecéze v Sydney, a aby dobro, jež se zde koná, trvalo i v budoucnu.

Název programu, který sledujete, nás přivádí k formulaci otázky: co to vlastně znamená, když se řekne být ?živý?, žít život naplno? Právě to všichni chceme, zejména mládež, a právě to chce Kristus pro nás. On totiž řekl: ?Já jsem přišel, aby měli život a aby ho měli v hojnosti? (Jan 10,10). Nejhlouběji zakořeněný instinkt každé živé bytosti je setrvat při životě, růst, rozvíjet se a předávat dar života druhým. Z toho plyne, že je více než přirozené ptát se, jak to uskutečnit co nejlépe.

Pro ty, kdo žili ve Starém zákoně, byla tato otázka stejně naléhavá jako dnes pro nás. Nepochybně pozorně naslouchali Mojžíšovi, když jim říkal: ?Hleď, předkládám ti dnes život a dobro, smrt a zlo. Přikazuji ti dnes, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho příkazy, nařízení a ustanovení, požehnání i kletbu. Zvol si život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, naslouchal jeho hlasu a lnul k němu, neboť v tom je tvůj život? (Dt 30,19-20). Bylo jasné, co měli dělat: měli odstoupit od jiných bohů a ctít pravého Boha, který se zjevil Mojžíšovi, a měli poslouchat jeho příkazy. Možná pokládáte za nepravděpodobné, že lidé v dnešním světě ctí jiné bohy. Někdy se však lidé klaní ?jiným bohům?, aniž by si to uvědomovali. Falešní ?bohové?, ať už je jakékoli jejich jméno, podoba či forma, které jim přisuzujeme, se téměř vždycky pojí se třemi skutečnostmi: materiálním dobrem, vlastnickou láskou a mocí. Dovolte mi, abych to vysvětlil podrobněji.

Materiální dobra jsou sama o sobě dobrá. Nepřežijeme dlouho bez peněz, oblečení a obydlí. K životu potřebujeme jídlo. Pokud jsme ale nenasytní a odmítáme se rozdělit o to, co máme, s hladovým a chudým, pak tato dobra přetváříme na falešná božstva. Kolik jen hlasů nám v naší materialistické společnosti říká, že štěstí závisí na co největším možném počtu dober a předmětů blahobytu! To však znamená přetvářet tato dobra na falešná božstva. A namísto toho, aby přinášela život, přinášejí smrt.

Autentická láska je zajisté dobrem. Bez ní by život stěží stál za to, aby se žil. Láska vede k uspokojení naší nejhlubší potřeby, a když milujeme, stáváme se více sebou samými, stáváme se plněji lidskými. Jak snadno však může být láska přetvořena na falešné božstvo! Lidé si většinou myslí, že milují, když se stávají vlastníkem druhého nebo s ním manipulují. Lidé někdy zacházejí s druhými jako s předměty, aby uspokojili své vlastní potřeby, a ne jako s osobami, hodnými úcty a lásky. Jak snadno mohou oklamat četné hlasy, jež v naší společnosti prosazují povolnost ve vztahu k sexualitě bez ohledu na zdrženlivost, úctu k sobě a k morálním hodnotám, které činí lidské vztahy kvalitními! To je klanění se falešným božstvům, jež namísto života přináší smrt.

Moc, kterou nám dal Bůh na utváření světa kolem nás, je zajisté dobrem. Užívá-li se patřičně a odpovědně, dovoluje nám přetvářet život lidí. Všechny společnosti mají zapotřebí schopné představitele. Jak silné je však pokušení přilnout k moci pro ni samu, snažit se ovládnout druhé nebo vykořisťovat životní prostředí pro vlastní sobecké zájmy! Takto se moc přetváří na falešné božstvo. Namísto života přináší smrt.

Kult materiálních dober, kult vlastnické lásky a kult moci často vedou lidi k tomu, aby ?jednali jako Bůh?, snažili se převzít totální kontrolu bez jakéhokoli ohledu k moudrosti a k přikázáním Boha, jenž nám je dal poznat. Toto je život, který vede k smrti. Naproti tomu klanění se jedinému pravému Bohu znamená uznávat v něm zdroj všeho, co je dobré, svěřovat mu sami sebe, otevřít se uzdravující síle jeho milosti a poslouchat jeho přikázání: toto je cesta, která volí život.

Zářivým příkladem toho, co znamená odejít z cesty smrti a vykročit na cestu života, nacházíme v jednom úryvku evangelia, který, jak jsem si jist, všichni dobře znáte: podobenství o marnotratném synu. Když na začátku příběhu onen mladík opouštěl dům, dychtil po iluzorních rozkoších slibovaných falešnými ?bohy?. Prohýřil svůj dědický podíl v neřestném životě a nakonec se ocitl v té nejbídnější chudobě a nouzi. Když spadl na dno, vyhladovělý a opuštěný, pochopil, jak byl hloupý, že opustil svého otce, který jej miloval. Pokorně se vrátil a žádal o odpuštění. Otec, naplněn radostí, jej objal a zvolal: ?Tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen? (Lk 15,24).

Příběh, kterým prošel onen mladík, mnozí z vás osobně zakusili. Možná jste učinili rozhodnutí, kterých nyní litujete a která vás přivedla na cestu, která, ačkoli mohla vypadat přitažlivě, vedla jen do hlubší nouze a samoty. Zvolit drogy či alkohol, zapojit se do kriminálního nebo sebeničivého jednání mohlo tehdy vypadat jako východisko z obtížné či nepřehledné situace. Nyní víte, že to místo k životu vedlo ke smrti. S radostí přijímám odvahu, kterou jste projevili rozhodnutím vrátit se na cestu života, právě tak jako mladík z onoho podobenství. Přijali jste pomoc od přátel či příbuzných, od personálu programu ?Alive?, od těch, kterým leží na srdci vaše blaho a vaše štěstí.

Drazí přátelé, vidím ve vás vyslance naděje pro ty, kteří se nacházejí v podobných situacích. Vy je můžete přesvědčit o nutnosti zvolit si cestu života a odejít z cesty smrti, protože mluvíte na základě zkušenosti. Ve všech evangeliích jsou Ježíšem obzvláště milováni ti, kteří se dopustili chybných rozhodnutí, protože se více než ostatní otevřeli jeho uzdravujícímu slovu, jakmile postřehli svůj omyl. Ježíš byl často kritizován domněle spravedlivými za to, že trávil mnoho času ve společnosti těchto lidí. ?Proč váš Mistr jí s celníky a hříšníky??, ptali se. On odpověděl: ?Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní? nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky? (srov. Mt 9,11-13). Ti, kteří toužili svůj život změnit, projevili větší ochotu naslouchat Ježíšovi a stát se jeho učedníky. Vy můžete jít v jejich stopách, také vy můžete vyrůstat ve zvláštní Ježíšově blízkosti právě proto, že jste se rozhodli k němu vrátit. Můžete si být jisti, že Ježíš vás přijímá s otevřenou náručí stejně jako otec z podobenství o marnotratném synovi. Nabízí vám svou nezištnou lásku. V hlubokém přátelství s ním se nalézá plnost života.

Jak jsem před chvílí řekl, milujeme-li, naplňujeme své nejhlubší touhy a stáváme se plněji sebou samými, stáváme se plněji lidskými. Milovat ? k tomu jsme naprogramováni, k tomu jsme byli projektováni Stvořitelem. Přirozeně nemluvím o přechodných, povrchních vztazích. Mluvím o pravé lásce, o jádru Ježíšova morálního učení: ?Miluj svého bližního jako sám sebe? (srov. Mk 12,30-31). To je program vepsaný do nitra každé osoby. Kéž bychom měli dost prozíravosti a velkorysosti přizpůsobit se mu, kéž bychom byli připraveni zříci se svých preferencí, dát se do služeb druhých, dát svůj život pro dobro ostatních a v první řadě Ježíši, který nás miloval a dal za nás svůj život. To jsou lidé povoláni dělat. To znamená být skutečně ?živými?.

Drazí mladí přátelé, poselství, kterým se k vám dnes obracím, je stejné jako to, které tak dávno formuloval Mojžíš. ?Zvol si život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha?. Jeho Duch ať vás vede na cestě života: poslouchat jeho přikázání, následovat jeho učení, opustit chybná rozhodnutí, jež vedou ke smrti, a navázat přátelství s Ježíšem Kristem na celý život. Silou Ducha Svatého zvolte život a zvolte lásku a budete před světem svědky radosti, která z ní plyne. To je má modlitba za každého z vás v tento Světový den mládeže. Bůh vám všem žehnej.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy